Co si spletete s jedlými houbami a jak tomu předejít > 자유게시판

Podívej se na třeň. Satan má třeň masivní, břichatý, obvykle žlutavý až okrový, s nápadnou červenou síťkou, která je zřetelná zejména v horní části. Rourky pod kloboukem jsou nejprve žluté, později žlutozelené až olivové, na řezu modrají. To je klíčový rozdíl oproti řadě jedlých hřibů, jejichž rourky jsou bílé až krémové a nemodrají. Dalším znakem je vůně a chuť, ale ty se u otravy houbami nikdy nehodnotí ochutnáváním syrové houby. Chuť satana bývá mírně hořká, ale spoléhat na ni je nebezpečné.

Při podezření na otravu nečekejte na příznaky. Ihned volejte záchrannou službu nebo jeďte na urgentní příjem. Vezměte s sebou zbytky hub, případně zvratky, ať lékař může určit druh. Nevyvolávejte zvracení násilím, pokud to nedoporučí dispečer. Nepijte alkohol, nepodávejte mléko ani žádné domácí „protijedy". Aktivní uhlí se podává pouze pod lékařským dohledem. Čím dříve začne léčba, tím vyšší je šance na přežití.

U lupenatých hub, jako jsou bedly nebo muchomůrky růžové, je potřeba odstranit i spodní část třeně, která bývá zemitá. Lupeny se nečistí vodou, ale jemným štětcem nebo je jednoduše vyřízneme. U hřibů zase odstraňte rourky, pokud jsou staré, houbovité nebo napadené larvami. To uděláte nožem nebo lžící – rourky se dají seškrábnout a houba je pak pevnější. Stejně tak zkontrolujte každou plodnici, zda není červivá. Červivé houby nepatří do koše se zdravými; pokud jich je hodně, vyhoďte je mimo kuchyň, aby se larvy nešířily dál.

Záměna jedlé houby za nejedlou se nejčastěji nestane u druhů, které vypadají úplně jinak, ale u dvojic, které mají stejný tvar, barvu i místo růstu. Začátečník se učí poznávat houby podle obrázků, jenže obrázek zachycuje jeden kus v jednom stavu. V lese ale narazíte na mladé plodnice, přerostlé kusy, mokré klobouky po dešti nebo housenkami ožrané příklady. Práúložné prostory v malém bytěě v těchto podobách se rozdíly stírají a začátečník snadno sáhne po špatné houbě.

Do čeho houby sbírat, aby vydržely Základem je prodyšný obal. Osvědčený je proutěný košík, plátěná taška nebo prostorný batoh s otevřeným vrchem. Nikdy nepoužívej igelitové sáčky, mikrotenové pytlíky ani nepromokavé batohy bez větrání. Pokud jinou možnost nemáš, dej houby do papírové tašky a tu postav otevřenou. Klobouky skládej do jedné vrstvy nebo maximálně do dvou, nikdy je netlač na sebe. Čím větší plocha, tím lépe se vlhkost odpařuje.

Nejčastější chyba je cpát houby do uzavřené krabice nebo igelitky s tím, že je doma vyndáš. Za hodinu cesty už mohou být na povrchu mokré a zapařené. Další chybou je sbírat mokré houby hned po dešti a dát je do stejného koše s těmi suchými. Vlhko se přenese a zkazí i ty, které byly v pořádku. Stejně tak škodí i přílišné mačkání – každý otlak je místo, kde začíná hniloba.

Druhý častý problém je focení. Fotky z telefonu nesou metadata s přesnými souřadnicemi. Když je nahraješ do veřejné galerie, aplikace je může přečíst a zobrazit na mapě, i když je samotný záznam soukromý. Řešení je buď fotit přímo v aplikaci, nebo metadata před nahráním odstranit. Některé aplikace to dělají automaticky, jiné ne. Nikdy nespoléhej na to, že „to snad zmizí samo".

Houby se kazí mnohem rychleji než většina ostatní úlovků z lesa. Stačí je narvat do igelitky nebo do koše bez přístupu vzduchu a během hodiny se začnou potit. Zapaření se projeví nejdřív vlhkým filmem na kloboučcích, pak hnědnutím a nakonec rozkladem, který se šíří i na zdravé plodnice. Řešení není složité: jde o to, aby houby dýchaly a nepřišly do kontaktu s vlastní vlhkostí.

Během přepravy domů se snaž houby nenechat na přímém slunci nebo v horkém autě. Teplo urychluje zapaření. Když jdeš déle, obal občas otevři a houby jemně prohoď, aby se vlhkost neshromažďovala na jednom místě. Pokud rekonstrukce koupelny krok za krokemčnou klobouky lepit, je to varovný signál – ihned je roztřiď a nech oschnout na vzduchu.

Už při sběru mysli na to, že každá plodnice, kterou přidáš, může zapařit ty ostatní. Proto houby čistě ořezávej už na místě – odstraň zbytky jehličí, hlíny a hlavně rozmáčknuté nebo červivé kusy. Ty by se v košíku rozpadly a zvlhly okolí. Sbírej jen zdravé a pevné plodnice. Staré, přerostlé nebo mokré houby nech v lese, stejně by cestu nepřežily.

Po příchodu domů houby vysyp na stůl nebo na noviny a nech je krátce provětrat. Teprve pak je čisti a zpracuj. Pokud je nestíháš zpracovat hned, If you loved this post and you would like to get more info about wiki.seti-Hub.org kindly visit the internet site. ulož je v chladu, ale zase ne v uzavřené nádobě – stačí prodyšná krabice nebo síťka. Zapaření se nevyhneš jen tím, že houby dáš do lednice v igelitu; i tam se potí a měknou. Vzduch je stejně důležitý jako chlad.